Přihlašte se pro vkládání článků, fotogalerií a vstup do diskuse.
Log in

Naše cesta s Pes Equinovarus - část druhá

Tak - prďolka má za sebou 7 sáder a nastupujeme na tenotomii.

 

Už na posledním sádrování jsem si u sestřičky zamluvila nadstandard - a nelituji toho ani trošku. Sestřička mne ale na rovinu upozornila, že nemusí být volný. Také jsme vyfasovali papír na předoperační vyšetření, na které se chodí k pediatrovi. Zahrnuje vyšetření moči, prohlídku a odběr a vyšetření krve.

Odběr krve - toho jsem se bála nejvíce. Naše MUDr. se však trefila na první pokus a oběr byl tedy docela rychlý. Krev byla odebrána z žíly na hlavě. Druhý den po odběru jsem dostala do ruky výsledky.

Nástup na Bulovku - v 8 hodin ráno se hlásíte v příjmové kanceláři, která je ve 2.patře u dětské ambulance. Sestra vyplní papíry a během cca 20 minut jdete na oddělení kde vás ubytují. Já čekala cca do 10 hodin než se mi uvolnil pokoj (nadstandard). První den je víceméně o čekání. Při příjmu na oddělení na nás mrknul Dr. a po obědě dorazila anestezioložka. Jinak jsme měly volno a mohly se jít podívat cen. Prďolka šla druhý den první na řadu - tj. v 8 hodin. Jelikož je plně kojená, poslední kojení mohlo proběhnout 5 hodin před zákrokem - tj. ve 3 hodiny. U dětí na UM se mohlo dát poslední UM 6 hodin před, čaj ještě 4 hodiny před zákrokem. Ve 3 jsem tedy nakojila a snažila se do malé dostat co nejvíce jídla :-) (normálně si jen cucne a spí dál)...V půl šesté se vzbudila s pláčem a chtěla jíst..do 6:15 si poplakávala a pak usnula.. po sedmé dostala premedikaci, kterou jsem si vyžádala u anestezioložky (trocha sladkého sirupu, podává se stříkačkou do pusinky) - malá sice do té doby krásně spala, ale i tak ta trocha sladkého vyloženě "pohladila hladové bříško", malá se na mne usmála a zase usnula.. to mi psychicky moc pomohlo. Na sál jela cca 10 min před osmou. Miminka jednou jen v plence a bodynku + jedna plenka se jim dává sebou. Sice jsem nemohla jít s malou do předsálí, ale hodně mne uklidnilo to, že odjížděla, neplakala a byla v pohodě. Sestřičce jsem velmi vděčná, že se zastavila na cestě ze sálu a řekla mi, že malá byla v pohodě celou cestu na sál.. Tenotomie je velmi krátký zákrok, ale miminka jsou pak na JIP na dospání. Měla jsem informaci, že cca za hodinku - hodinku a půl ji mám zpět.. vrátila se mi až v půl jedenácté - tj. cca 2,5 hodiny po odvozu..dle sdělení sestry celou dobu krásně spala, nebudily ji. Na oddělení šmudlinku přivezly sestry ještě s jedním miminkem (to šlo hodinku po nás). Jak ji vezly, tak neplakala, ale spustila jen co zastavily s postýlkami. Bylo potřeba zafixovat kanylu, podložit a zkontrolovat nožičky a mohly jsme si miminka "rozebrat".

Cca v 11 už jsem mohla malinko nakojit. Ta půl hodinka byla nekonečná - malá pobrekávala a nešla moc utišit - chodila jsem po pokoji, chovala, houpala, zpívala, ale bohužel.. Je dobré z počátku nakrmit jen trochu - kvůli případnému zvracení. Já jsem si chvilku před krmením odstříkala mléko, tak jsem mohla nechat prďolku v klidu přisátou. Krásně se uklidnila a usnula. Je důležité ještě sledovat počůrané plenky - jakmile máte 2-3, tak přijde sestra vydat kanylu. U nás se tak stalo přibližně kolem druhé. Jinak prďolka celé odpoledne víceméně prospala přitulená u prsa. Když se probudila, tak byla uplakaná. Tohle přešlo až navečer - kolem páté hodiny, do té doby byla plačtivější. Jinak sestřičky chodí každou chvilku kontrolovat miminko a nožičky - jestli neotékají, ale vždy jen nakoukly, zkontrolovaly a zase tiše odešly. Snažily se zbytečně nerušit a malou nebudit. Jinak jsme dostali i ty chládící sáčky - na chlazení nožiček (proti otoku).

Je možnost si říct pro "něco nna bolest" pro mimčo. Já jsme toho první noc využila. Noc byla klidná a malá spokojeně spala se mnou v posteli (a to ji drží do dnes :-) ). Ráno bylo vše v pořádku, tak se nás snažili co nejdříve propustit a tak jsme už krátce po deváté jeli domů :-)

Normálně se dává sádra na 3 týdny, ale my jsme po 10 - ti dnech šly na přesádrování a drobnou korekci nožiček. Při tomto přesádrování jsme nemohli koupat, aby se do ran na Achilovce nic nedostalo. Za dalších 10 dní malou čekalo sundání s tím, že když budou nožičky vypadat dobře, tak si vyzvedneme dlahy a zkusíme je nandat. Tak se i stalo a my jeli domů prvně bez sader.