Přihlašte se pro vkládání článků, fotogalerií a vstup do diskuse.
Log in

PEC na nás spadla IV

PEC na nás spadla IV – velká operace kyčle a spika

Teď je nám cca 5,5 měsíce a jsme zase zpátky na Bulovce, kde (opět zavěšeni) čekáme na operaci kyčle. Čekání na termín k nástupu do nemocnice bylo nekonečný. Rozpis se píše vždy cca v polovině měsíce na měsíc následující, takže pokud se např. v půlce srpna nevejdete do programu v září, tak vám nikdo neřekne že teda holt nastoupíte 5.10. ale musíte zase čekat do poloviny září, než bude rozpis na říjen a doufat. Pozvánka pak přijde poštou a největší stres je uhlídat, aby jste termín nemuseli rušit z důvodu nachlazení dítěte. To se nám povedlo, ale hned na příjmu nás přivítala sestřička s nudlí u nosu a ani nebyla natolik ohleduplná, že by si vzala roušku :-(

Operace, která nás čekala, byla už z těch větších. Tentokrát přišla moc příjemná anestezioložka, která mi dovolila kojit cca do 4 (Lukýs byl v operačním programu psaný na 8 ráno) a případně ještě v šest dát trošku čajíčku. Režim tedy o něco volnější než před minulou operací, ale i předtím mi sestřičky říkaly, že to někdy anesteziologové dovolují (kojení až do 4 hodin před výkonem), jen si to člověk netroufne, protože v sázce je hodně – miminka mají v narkóze potlačený i vykašlávací reflex, takže riziko vdechnutí zvratků je příliš velké. My nakonec naposled kojili někdy kolem třetí a pak už nic. Kupodivu vůbec nebyl problém to vydržet, protože mimča část času prospí a pak se můžou chovat a nosit a vůbec věci, který nemohly, takže si na jídlo ani nevzpomenou :-)

Lukýska odvezli v 7:45 a v 11:30 už jsem ho měla zpátky u sebe. Kanylku měl píchnutou opět v hlavičce, což je pro prcky asi lepší, jen se musí hlídat, aby si ji nevytáhli. Po tenotomii achilovek to nebylo tak přísný, protože mu kanylku nechávali jen do večera a v podstatě jen pro jistotu. Tentokrát jsme měli napsaný antibiotika na dva dny a i léky na bolest (paracetamol) se dávaly ve formě infuzí, takže bylo nutný tu kanylku opravdu uhlídat. První den po operaci měl Lukýs nárok na tramal (čípky proti bolesti – docela silný, brala jsem ho na zuby a byla jsem jak zfetovaná) a paracetamol (nitrožilně) na střídačku každý tři hodiny, ale nebylo to potřeba. Každá sestra si „nitrožilně“ vyložila po svém, takže byly takové, které přišly se stříkačkou a prostě mu to stříkly do kanylky, jiné to naředily fyziologickým roztokem a buďto mu to pomalinku stříkly do kanylky, nebo to nechaly kapat kapačkou. Je v podstatě jedno, který způsob si zvolíte, ale důležité je, že by to měl být proces v podstatě bezbolestný. Maximálně může být nepříjemný úplný začátek, kdy se musí kanylka trochu „prošťouchnout“, ale pokud u toho mimčo řve jak tur, tak je něco špatně. Většinou se kanylka buď ucpe a nebo je mimo žílu – obojí je špatně, ve druhém případě dokonce tekutina teče do podkoží, kde vytváří viditelnou bouli, což opravdu není u léků, které jsou určeny k podání do žíly dobře. Takže já si docela hlídala sestřičky a když Lukýs moc plakal nebo bylo jasné, že to nejde do kanylky vstříknout snadno, tak jsem protestovala. Bohužel jsem se setkala se sestřičkou, která se to snažila pořešit „silou“ a až její zkušenější kolegyně odhalila kanylku mimo žílu a holt se musela přepíchnout znova.

Další věc, která je potřeba po narkóze hlídat je čůrání. Sestřičky vás zaúkolujou, ať si ohlídáte první čůrání, ale lepší je to sledovat orientačně první den dva. Vzhledem k vysoké absorpční schopnosti plen, kdy může být těžké určit, jestli mimčo čůralo nebo ne, je lepší do pleny vložit papírový kapesník. Po narkóze je důležité hlídat příjem tekutin – což se těžko sleduje u kojených dětí, a proto je opět důležité sledovat jejich výdej a v případě, že mimčo nečůrá nebo čůrá malinko, je dobré to nahlásit sestřičkám, aby se např. mohla podat infuze k doplnění tekutin. Nám se druhý den nějak zaseklo čůrání a Lukýs začal otékat po celém těle i v obličeji. Po cca 8mi hodinách už sestřička chtěla volat pediatrii, ale naštěstí se v tu chvíli spustil vodotrysk a bylo po problému :-)

Další problém byl otok operované nožičky a nejbližšího okolí a horečka (až 39°C). Horečka reagovala na paracetamol jen minimálně a otok se stále horšil až službu mající lékař nařídil proříznout spiku, ale naštěstí jsme ještě zkusili ledovat a prořezávání se pro tentokrát vyhnuli. Takže si myslím, že pokud bude nějaké příště, tak si o vychlazenej gelovej pytlík řeknu okamžitě po operaci a třeba si tak ušetříme dvě probděné noci a nějaký ten stresík.

Tak a teď zpátky k PECkám. Před operací jsme byli s lékaři dohodnutí, že dostaneme sádru od pasu dolů až k prstíkům, čili že budou zasádrované i tlapičky, aby během těch šesti týdnů, kdy bude Lukýs zasádrovanej, nedošlo ke zhoršení PEC a neztratili jsme těžce vydobyté pozice. O to větší bylo moje překvapení, když jsem po operaci zjistila, že sádra končí u kotníků. První, co mně napadlo, bylo, že doktoři prostě na sále zapomněli tlapičky zasádrovat, ale nakonec mi bylo vysvětleno, že ne, že budeme masírovat a protahovat a že to bude dobrý.

Moc nadšená jsem z této situace nebyla, protože na jedné straně jsou děti nuceni nosit dlahy 23 hodin denně a najednou nevadí, že bude minimálně šest týdnů bez dlah. Zkoušela jsem tedy doktory „ukecat“, aby naši PECkovou situaci ještě zhodnotili a buďto tlapičky zasádrovali a nebo naopak sádru zkrátili natolik, aby šly nasadit JM dlahy, ale ani jedna varianta neprošla. PECky jsme tedy těch šest týdnů se spikou masírovali 2-3x denně cca půl hodinky. Spiku nám u kotníčků malinko zkrátili, aby se vůbec dala protahovat achilovka, ale i tak to nešlo úplně dobře … ale lepší než nic. Výhodou bylo, že je mimčo spikou dost znehybněný a tak se nemůže mrskat, takže masírování bylo v pohodě :-) a péče o prstíky a prostůrky mezi nimi je bez sádry jednoznačně snazší. Levá nožka vypadala úplně v pohodě, pravá byla trošku horší, ale i tak musím zpětně říct, že masírování a protahování mně osobně mile překvapilo a nožky vypadaly celkem dobře … jen mně začaly bolet palce u rukou :-)

IV 1aIV 1b

Obr. 1 Sádrová spika

A teď něco málo o fungování se sádrovou spikou. Vypadá to hrozivě a začátky nejsou lehké, ale to nikdy. Asi dost záleží na velikosti mimča a na tom, jak vám spiku upraví sestřičky druhý den po operaci (otvor v oblasti genitálu a konečníku by měl sahat až na konec „prdelního žlábku“ a výřez v oblasti pupíčku by měl být natolik hluboký, aby pupíček bylo vidět), ale nám se nejlíp osvědčil systém dvou plen. Před operací měl Lukýs pleny velikost 3 a ty samé jsem používala do spiky, akorát jsem ostříhala nepotřebné části jako např. lepítka, takže mi zbyla jen ta absorbční část. Tu jsem přiložila a vzadu, vpředu a po stranách jak to jen šlo zastrkala POD sádru (tj. mezi sádru a kůži). Na místě ji pak držela plena vel. 4 která se nandavala normálně a až přes sádru (tj. jakoby zvenku). Okraje spiky, u kterých hrozilo znečištění jsem oblepovala intimkami (nejlépe se osvědčily Discreet multiform, protože lepí po celé ploše a nemají jen lepící proužek uprostřed). To nebylo tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát, protože intimky se samozřejmě lepily na vše a hlavně na to, na co neměly, takže jsem je přestříhávala na půl a pak už se s nimy manipulovalo snáze. Vnější plenu a intimky nebylo nutné měnit při každém přebalování, takže to zas tolik práce navíc nebylo. Pro menší děti (tj. menší otvory ve spice) se dají používat i inkontinenční vložky místo „vnitřní“ pleny. Taky jsme je používali (v lékárnách většinou mají vzorky, tak si o ně řekněte a vyzkoušejte, která značka a velikost vám nejlíp sedne) a fungovaly dobře … jen ta cena je šílená a tak pleny vyjdou levněji. Dobrý videa jak přebalovat ve spice jsou na youtube.com – jsou sice v angličtině, ale pochopit se to myslím dá i když by člověk nerozuměl.

Domů z nemocnice jsme Lukýse vezli v korbě sporťáku jen položené na zadních sedačkách. Z hlediska bezpečnosti by to určitě neprošlo, ale nám prostě do autosedačky nešel dát. Můžete zkusit ukecat převoz sanitkou a nebo si nechat od doktorů vystavit nějaký potvrzení, že se dítě nedá dát do autosedačky, pro případ policejní kontroly, ale myslím, že se sanitkou neuspějete a každej snad při pohledu na zasádrovaný děcko pochopí, že si nevymýšlíte.

Ze začátku Lukýs jen ležel na zádech, ale v posledních dvou týdnech jsme ho občas dali i na bříško – spíš symbolicky, než že by tam nějak dlouho pobýval. Sádra mu vadila pramálo a ke konci už sebou pěkně šil a dokázal se i pootočit na místě. A hlavně se naučil sádru používat jako bubínek :-)