Přihlašte se pro vkládání článků, fotogalerií a vstup do diskuse.
Log in

Náš příběh: Mareček

childgootTo, že se nám narodí miminkou  s vadou PES equinovarus jsme s manželem věděli již od prvního velkého ultrazvuku ve 14. týdnu těhotenství.

Tenkrát však ještě paní doktorka nedokázala určit, zda vada bude na obou nožkách, nebo pouze na jedné. Ve 20. týdnu těhotenství byla potvrzena vada na pravé noze. Během těhotenství jsem si nic bližšího o PEC nezjišťovala. Na jednu stranu jsem si možná ušetřila nervy , ale na druhou stranu to potom pro mě byl o to větší šok, když jsem byla po porodu vystavena zjištění, co nás čeká.

Mareček se narodil 29.5.2013 ve znojemské nemocnici. A opravdu měl equinavár na pravé noze, ale tak nějak jsem si to pořádně neuvědomovala v záplavě štěstí, že konečně máme naše první miminko u sebe. Druhý den po porodu jsem s malým podstoupila vyšetření nožky na místním orotpedickém oddělení a za další 2 hodiny měl malý svoji první sádru. Nemusím asi říkat, že jsem celé sádrování probrečela v rohu sádrovny zatímco malého přidržoval manžel. Následující den ráno mi bylo na ortopedii sděleno, že malého budou sádrovat 3 měsíce (ze začátku 2x týdně, potom 1x), poté možná podstoupí operaci achilovy šlachy a následně bude nosit speciální ortezy.

V sobotu ráno nás pustili z porodnice domů a v pondělí jsem s Marečkem nastoupila do nemocnice k hospitalizaci (tentokrát na dětské oddělení) na sundání a výměnu sádry. Tyto výměny sáder spojené s hospitalizací jsme absolvovali 5x, poté se nám podařilo přesvědčit doktora, že hospitalizace je zbytečná a že si prokrvení prstů dokážeme uhlídat doma sami (stejně malému v nemocnici prsty nikdo nekontroloval a zbytečně jsem s ním byla zavřená na dětském oddělení, kde jsme nemohli ani vystrčit nos z pokoje, protože všude poletovala spousta virů). V sádrování jsme tedy pokračovali ambulantně, ale začal nám vadit přístup lékařů, kteří měli malého na starosti. To, že se pan doktor po 4 týdnech kdy malého sádroval - pokaždé bez plíny - zeptal, při pátem přesádrování, jestli je to chlapec, nebo děvče, je spíše úsměvné, ale co nám nepřišlo vůbec k smíchu bylo, že s námi absolutně nebyli schopni vést dialog. Na otázku, na kolik to ještě pan doktor vidí sáder nám bylo naštvaně odpovězeno, že na začátku řekli, že se bude sádrovat 3 měsíce, tak se bude sádrovat 3 měsíce, protože je to tak v jakémsi manuálu, který mají z pražské Bulovky a přes to nejde vlak. Po tomto výstupu jsme se rozhodli, že v další léčbě budeme pokračovat v Brně v dětské nemocnici. A tak se Mareček dostal do péče pana doktora Ondruše.
Když jsme začali s léčbou v Brně měla malý za sebou již 9 sáder. Tady nás čekalo ještě dalších 5, po kterých následovala oprace achilovy šlachy. S doktorem Ondrušem jsme se domluvili, že zkusí protnutí provést v lokální anestezii, protože to není tak náročný zákrok, aby muselo být tak malé miminko vystaveno celkové anestezii. Bohužel jsem nenarazila téměř na nikoho ( s výjimkou jedné maminky), kdo nenechal při tomto zákroku dítě uspat, a tak jsem nevěděla do čeho jdeme. Pan doktor nám to samozřejmě teoreticky podrobně vysvětlil, ale chyběla mi osobní zkušenost jiných rodičů. 13.8. Mareček nakonec absolvolal protnutí v lokální anestezii a zvládl to výborně. Dokonce jej pan doktor chválil, že byl klidnější a řval mnohem méně než při sádrování. Myslím si, že to bylo tím ,,oblbovacím sirupem", co dostal před zákrokem, ale od pana doktora to bylo milé :-).

Včera tj. 10.9. Marečkovi konečně sundali sádru a dle pana doktora vypadá nožička velice dobře a my jsme si po 3 měsících vezli domů miminko bez sádry, ale zato s novými DB dlahami, které musí 3 měsíce nosit na 23 hodin denně. Zatím je snáší dobře (ale je to teprve druhý den), tak doufám, že mu jejich nošení nebude dělat žádné větší problémy. Je před námi ještě dlouhá cesta co se týká léčby, ale věřím, že na jejím konci bude Mareček mít nožičku, kterou bude moci plnohodnotně a bez výraznějších omezení využívat.