Přihlašte se pro vkládání článků, fotogalerií a vstup do diskuse.
Log in

Náš příběh: Vojtíšek

Když se na konci září 2009 na těhotenském testu ukázaly dvě čárky, byla jsem v tu chvíli nejšťastnější na světě a kapaly mi slzy štěstí. Miminko jsme si s přítelem moc přáli a těšili se z každého pupíkatého dne.Těhotenství až na silné nevolnosti a s tím spojenou refluxní esofagitidu probíhalo bez problémů. Stejně jako všechna vyšetření u mého gynekologa a ujišťování, že čekáme zdravé miminko. Od 20. týdne jsme věděli, že budeme mít chlapečka Vojtíška.

Porod byl spontánní bez komplikací. A já konečně 11. května 2010 slyšela  prvně zaplakat našeho Vojtíška. Když mi ho dětská sestřička přikládala na bříško, řekla že je zdravý, akorát má jen ty nožičky. Tehdy jsem ještě nic o PEC nevěděla a po porodu byla plná emocí a splašených hormonů, takže jsem ani tu zprávu pořádně nevnímala. Na pokoj za námi přišel pediatr a řekl nám, že Vojtíšek má oboustranný pes equinovarus a že to rozcvičíme. Ukázal přitom na nožičky, které byly vtočené chodidýlkem dovnitř a zalomené v kotníčkách, s velmi omezeným pohybem.... V tu chvíli se mě zmocnil pocit beznaděje, lítosti, strachu a slzy se mi řinuly do očí. Bylo to těžké.......pro mě i pro přítele. Zatímco jsme byli v porodnici, tatínek doma hledal na internetu, našel tyhle úžasné stránky  Achillea, diskuzi na Rodině a při každé návštěvě mi donesl nějaký článek o nožičkách, aby mi dodal sílu.

Už v porodnici jsme začali s rehabilitací a protahování nožiček, navštívil nás ortoped a doporučil specialistu na dětskou ortopedii. Toho jsme vyhledali 6 dní po porodu. Diagnóza byla potvrzena, jedná se o formu oboustranného rigidního PEC, vpravo stift stift a vlevo stift soft. Pan doktor Vojtíškovi přiložil první sádrovou fixaci s tím, že za týden máme přijít na přesádrování a pomalu nás zasvětil do tajů Ponsetiho metody.........Celkem jsme měli sádřiček šest a pak nás čekala tenotomie, poté ještě na tři týdny sádra a konečně dlahy.....

Rychle ten čas od porodu utekl a dnes už je Vojtíškovi devět měsíců, nosí DB dlahy na 16 hodin denně, cvičíme Vojtovu metodu a protahujeme nožičky a jsme šťastní , je to náš šibal a čertík....Už se nemůžu dočkat až se prvně sám postaví a udělá první krůčky a bude se u toho smát a mávat ručičkama jako vždycky.

Chtěli bychom moc poděkovat VŠEM, kteří založili tyhle stránky i občanské sdružení a diskuzi na Rodině. Dali a dávají nám sílu bojovat, naději, odvahu a pocit, že nejsme na trápení sami. A hlavně jsou pro nás stále studnicí informací a pomocné ruky. DÍKY!!!!

A panu doktoru Nevšímalovi z českobudějovické ortopedie za to, že nám spravil ty zahnuté nožičky! DÍKY!!!

Maminka Vlastina a Vojtíšek