Přihlašte se pro vkládání článků, fotogalerií a vstup do diskuse.
Log in

Náš příběh: Lilianka

Llianka se narodila 28. 6. 2010 v Prostějově. Podle UTZ měla být zdravá a vše mělo být v pořádku. Komplikace se očekávaly pouze kvůli matčině těhotenské cukrovce, byl větší váhový odhad, který ale nebyl správný. Porod se kvůli obavám z velikosti plodu vyvolával 2 týdny dopředu. (1. 1395992 52580717dcerka se narodila 4150g a porod byl kopmplikovanější). Lili 3550 g a 48cm.

Po porodu nám holčičku ukázali, zvážili, změřili a odnesli na  běžná vyšetření. PEC jsme si nevšimli. Přinesla nám ji dět. paní doktorka. Řekla: ,,Lili je zdravá, jen má vbočené kotníky. To se rozcvičí" a odešla. Při každě vizitě mi ukázali, jak mám s nožkami cvičit a to bylo vše. Den před propuštěním  z porodnice, jsme šly na běžnou prohlídku kyčlí k ortopedovi. Kyčle byly v pořádku a zeptala jsem se ho: ,,Co ty naše nožičky." Pan doktor Grénar z PV ortopedie poprvé vyslovil diagnózu Pes Equinovares congenitus bilat. O PEC jsme nikdy před tím neslyšela. Pan doktor mi řekl, ať hned po propuštění z porodnice (4dny po porodu), přijdeme k nim na ortopedii a začneme sádrovat.

Malá měla dostat 5 sáder. Nebylo mi vysvěteno ani sděleno nic víc. Ukáplo mi pár slziček a rozdýchala jsem to, že mi mé malé miminko zasádrují.  Lilianka 1.sádrování prospala, všichni ji moc chválili jak to krásně zvládá, při dalším sádorvání se víc a víc bránila a posl. 2sádry už ji dávali tak, že jsem ji během toho kojila, protože ji nemohli udržet v klidu, aby jim sádra ztuhla tak jak má. Sáder bylo nakonec 7.  MUDr Grénar byl rád, že že jsme to s kojením tak vyřešili, starší sestry se tvářily různě nad kojící matkou při sádrování, ale to mi bylo jedno, chtěli jsme to vždy mít, co nejrychleji za sebou.  Říkala jsem si,hlavně že je zdravá, nožky se srovnají. Co se týká sádrování, víceméně vše, co bych mohla napsat, je řečeno na stránkách Achillea, tímto za tento web moc děkuji tvůrcům, velmi mi pomohli při sbírání informací o PEC. Na ortopedii mi nikdo nic o Ponsetiho metodě neřekl, ani že se tak nazývá Lilinčina léčba. Co jsem si sama nenašla a nevyčetla, to jsem nevěděla. To mě moc mrzelo na tamní ortopedii, ikdyž jinak se chovali moc hezky, dali mi vždy dost času malou poumývat, promazat (Bephantenem doporučuji) a s nožkama se pomazlit, než nandali další sádry.  Po poslední sádře, pan doktor rozhodl, že na pr. nožce je nutné provést protažení achilovky. Tenkrát poprvé mi podrobně vysvětlil, jak zákrok bude probíhat. Jelikož jsem to nečekala, do té doby o ničem takovém nepadla řeč, nožky vždy pochválil, mi opět vyhrkly slzy do očí, ale nedalo se nic dělat, rozdýchala jsem to. Lilince sundali posl. sádru a měla nožky asi týden navolno. S nožkami jsme doma cvičili.

 

I u nás platí to, jak jsem četla v jednom příběhu na www.achilleus.cz, že jsme sádry měly přes léto a  šílená horka jsme museli prostě vydržet. Nejhorší bylo cestování v autě na přesádrovávání, malá potom propocená, no ale už je to za nama a vydrželi jsme, ale když si na to vzpomenu, ještě teď mi z toho není vůbec dobře.

 

V Prostějově Lilianku  anesteziologové nechtěli uspat, měla 2 měs a asi 5a  půl kg. Tak nám MUDr. Grénar vytelefonoval schůzku s Doc Poulem v FN Brno. Doc Poul je velice milý a příjemný čověk. Je velmi ochotný, vše mi vysvětlil, ukázal mi obrázky průběhu zákroku. Pro všechny co někdy pojedou na dět. ortopedii do FN Brno, přivstaňte si a buďte tam nejépe před 8hod, bývá tam hrozně moc lidí, ikdyž se objednává na čas, ne vždy je to dodrženo, často se stává, že tam čl. ztuhne i půl dne a s miminkem to není vždy jednoduché vydržet v klidu.  Docent si nožičky prohlédl, pochválil Grénara, jak hezky sádroval, zmínil se, že je to jeho student. Potvrdil nutnost protažení achilovky na pr. nožce. Hned nám dali termín nástupu. 29. 8. na 10.00 nás manže zavezl do nemocnice, doprovodil nás na oddělení, s sebou si čl. pro sebe a mimi musí vzít samozřejmě vše, co je bežně potřeba. Pro maminky s malými miminky jsou tam samostatně pokoje, slušně zařízené, dřevěný nábytek, tv, křeso, stůl, kovová postýlka na kolečkách wc, sprcha...Co se týká poplatků – 60kč za den za mne, 60kč za den za malou... Malá byla kojená a matky se chodí stravovat do jídeny, miminko se musí nechat na oddělení, sestry na miminka dohlédnou, stravenky se dostávají při přijmu na evidenci (naproti vstupníchdveří). V jídeně se podává snídaně, oběd a večeře se vydavá při obědě v sáčku. Při stravování se samozřejmě absolutně nebere v potaz,že maminka kojí, tímpádem spousta dětí si v nemocnici popláče i s bolením. Takže v neděli po nástupu na oddělení, jsme vypsali veškeré papíry, souhlasy, předali předoperační vyšetření (při tomto zákroku, kdy se dává krátká narkóza, pediatr dítě jen poslechne a podívá se do krku, není-i dítě nemocné ). Odpoedne mne upozornili na to, že mám malou nposledy nakojit mezi 2a 3hodinou v noci. Po tomto kojení usnula a spala asi do 6. Od 6 do 8 jsme ji nosila. Myslím kolem 8.hod ráno ji přišli dát premedikaci. Dostala paralenový čípek a nějaké kapky na zklidnění, po nich usnula. Asi za 15min přišel saniťák a malou vezl na sál. Vezl ji s celou postýlkou  a já jsem ji doprovodila až k sálu, tam jsem se s ní s těžkým srdcem loučila a šla jsme na kafe a na zákusek do bufetu na uklidnění. Asi za hodinku za mnou přišla sestra a řekla mi, že malá má po zákroku, že to proběho bez kmpikací a že dospává na JIP. Kolem 12.hod jsem šla za malou na JIP, kde jsem ji na kojila pod dohledem Jipkových sester, malá si odřiha, říkaly, že je hrozně důležité, aby se nepobinkala, tak se nesměla napoprvé moc nahltat. Asi hodinku po jídle jsme byly ještě pod dohledem a pak jsem si ji odvezla zpět na pokoj. Nožku měla zasádrovanou, sádru měla na noze 5týdnů v kusu, v nemocnici jsme byly na pozorování ještě 2 dny po zákroku a pak jsme jely domů. Co se týká personálu, se vším jsem byla naprosto spokojená – resp. o malou jsem se starala samozřejmě po celou dobu sama, pouze ji podali premedikaci – takže já jsem nechtěla nic po nich, oni nechtěli nic po mně. Akorát teda to stravování tam je pro matky náročné, když mimi plače přece nepůjdem na oběd – propadla stravenka, je tam sice bufet, kde se dánajíst,ale ceny jsou pode mě dost přemrštěné, no to jen tak na okraj. Nevím proč kojícím matkám k malým miminkám nemůžou jídlo přinést na oddělení, ale to je to jediné, co mi vadilo, jinak si na nic nestěžuji.

 

Doporučuji po tenotomimi nožky podkládat, aby byly vezvýšené poloze, zabrání se tak otokům...

 

Po 5 týdnech jsme jeli na sundání sádry. Po celou dobu, levou nožku malá měla na volno a jen jsme s ní cvičily. Po sundání sádry, nám SESTRY nožku poumývaly, zdezinfikovaly a vytáhly steh. Z toho, že nožičku umývají ony, jsme byli s mužem v šoku, v PV to nehrozilo. Docent nožky prohlédl, pochválil stav, řekl, že achilovka krásně povolila a odeslal nás na protetické pracoviště, kde nám vzali míru na dlahu. Pracoviště, se kt. spolupracuje se nachází na Merhautově ulici, je to kousek od FN asi 3zastávky tramvají, Tam malé vzali míru a za týden jsme jeli na zkoušku dlahy, za další týden jsme si jeli pro hotovou dlahu. Během těch 2 týdnů, kdy se dlaha vyráběla byly nožky na volno a cvičily jsme. S hotovou dlahou jsme se šli ukázat docentovi, zkontroloval, jak dlaha sedí a řekl nám, že dlahu má malá mít po 6 týdnů na 24hod denně a po 6 týdnech na noční spaní – to je na 12hod.

 

Jelikož malá byla zvyklá mít nožky na volno, první 2 dny nošení dlahy byly dost náročné, byla velmi plačtivá. Ale pak si zvykla. Dlahu snáší relativně dobře, nyní má 6 měs., v noci někdy spí někdy nespí, na dlaze nezáleží spíš na mé stravě, trpíme občas na prdy. Pokud ji netrápí bříško, spí celé noci i s dlahou, pokud ji bříško trápí, dlahy nesundáváme, utěšujeme. Asi po 3týdnech celodenního nošení, ji manžel musel utahovat, Lili s ní tak kopala že rozkopla šrouby... Zvládli jsme to upravit doma sami. Vyplatilo se mi nakoupit protiskluzové ponožky a punčochy, nožky už ji z dlahy nevykuzují, což se nám občas stávalo. Na další kontrolu máme jít 22. 2. 2010 tak doufám, že se dozvím samá pozitiva...