#1 Byl to pro nás šok, říká Jana,
maminka pětiletého Matěje
Jana Ďurdíková (40 let) je maminkou pětiletého Matěje. S rodinou žijí kousek za Prahou. Matěj se narodil s pravostrannou vadou nožiček zvanou Pes equinovarus. O této diagnóze se rodiče dozvěděli až po porodu. „Byl to pro nás šok,“ říká Jana, která kvůli nedostatku informací vyhledala pacientskou organizaci Achilleus.
Jak probíhala léčba?
Přestože lékaři často odhalí Pes equinovarus neboli golfovou nohu už v těhotenství, u paní Jany to tak nebylo. Vše zjistili až po porodu, o to větší překvapení to pro ně bylo. „V době těhotenství jsem měla veškerá vyšetření v pořádku. Matěj je jinak zdravý kluk, nemá žádá další onemocnění ani omezení,“ upřesňuje Jana.
O pacientské organizaci Achilleus se Jana dozvěděla zcela náhodou ještě měsíc před porodem.
„Matěj se narodil v lednu. Pamatuji si, že někdy v prosinci jsem viděla v televizi reportáž se Stáňou Bašatovou, zakladatelkou organizace Achilleus. Hovořila o své dceři a o léčbě, kterou absolvovala. Já tehdy ještě netušila, že se nám narodí syn se stejnou diagnózou. A jen tak mimochodem jsem říkala manželovi, že tohle bych jednou chtěla dělat. Pracuji jako fyzioterapeutka a lidská noha mě vždy hodně zajímala,“ vysvětluje Jana s tím, že se vždy spíše věnoval dospělým pacientům. Díky synovi se to ale změnilo a dnes ji zajímají více děti.
Přiznává, že pro ni bylo velmi důležité mít možnost sdílet zkušenosti s ostatními rodiči, kterým se narodilo dítě se stejnou diagnózou. „Největší dík patří paní Stáně, která je taková naše máma. Člověk se jí může vyplakat na rameni, vždy pomůže, poradí, a hlavně podpoří. Za to ji z celého srdce nesmírně děkujeme,“ dodává.
A jak je na tom Matěj dnes?
Vada se srovnala po pěti sádrách. Poté mu byly nasazeny dlahy a do jeho 2,5 let jsme dlahovali dle Ponseti metody (nejúčinnější a nejrozšířenější metoda používaná při léčbě Pes equinovarus). „Poté na kontrole u paní doktorky Frydrychové došlo k rozhodnutí, že díky překorigování vady vysadíme dlahy, i přes určité riziko, že se začne zkracovat Achillova šlacha a nastane recidiva. Naštěstí vše dopadlo dobře, snažila jsem se se synem doma cvičit a protahovat achilovku a vymýšlet různé cviky, které by mu na jeho vadu pomohly,“ upřesňuje.
Právě paní doktorka Frydrychová byla dalším člověkem, který rodině velmi pomohl. „Vzpomínám si, jak jsem jí volala do nemocnice a zoufalá ji prosila, zda by nás nevzala do své péče. A ona hned odpověděla, zda bychom mohli zítra přijet do Ústí. Zavěsila jsem a rozbrečela se štěstím, že syn bude v těch nejlepších rukou. Paní doktorka byla velmi milá a empatická,“ popisuje Jana.
Kromě syna má Jana ještě mladší dceru, která je úplně zdravá. „Když to srovnám s Matějem a jeho vadou nožičky, tak to s dcerou bylo samozřejmě mnohem snazší. Když má miminko sádru na noze a pak dlahy, tak některé polohy k nošení nejsou vůbec možné. Za pochodu jsem čerpala z toho, co jsem se naučila ve své praxi, a zároveň jsem vše konzultovala se svými kolegyněmi, které pracovaly s miminky,“ pokračuje ve vyprávění.
Dodává, že Matěj je i přes to všechno pohybově nadaný. Ve třech letech začal jezdit na kole, na koloběžce, běhá, skáče, leze, zkrátka jako všichni ostatní kluci. Od čtyř let také chodí na atletiku a nikdo by na něm dnes nepoznal, že se narodil s vadou nohy. Bohužel určité následky má. „Je mu pět let a začíná se mu tvořit funkční skolióza. Takže kromě nohy musíme cvičit i na záda. Ale věřím, že to společně zvládneme,“ uzavírá Jana.
autor článku: Martina Malá