Na začátku července 2021 jsme se dozvěděli, že budeme rodiči. O měsíc později přišla další radostná zpráva – čekáme jednovaječná dvojčátka. Vše probíhalo v pořádku až do screeningu ve 20. týdnu v Hradci Králové. Nejprve vyšetřili Tomáška a bylo vše v pořádku. Když ale lékař přejel na Domču, na chvíli zastavil ultrazvuk na nožičkách. I mně připadaly „zkroucené“. Doktor potvrdil podezření na equinovary a přizval k vyšetření další lékařku.
„Bála jsem se, že můj syn skončí na vozíku“
V tu chvíli jsem propukla v pláč – bála jsem se, že můj syn skončí na vozíku. Lékaři mě ale uklidňovali, že jde o řešitelnou vadu a doporučili mi, ať si informace dohledám a spojím se s maminkami, které si tím prošly. Následovala řada dalších vyšetření včetně genetiky a odběru plodové vody, ale žádná další vada se nepotvrdila. Nakonec mi vysvětlili, že nožičky se zkroutily pravděpodobně kvůli tomu, že kluci měli v bříšku málo místa.
Díky známé od mamky jsem se brzy dostala do spolku Achilleus, kde mě ostatní maminky opravdu uklidnily. Děkuji i Stáňě a Elišce za perfektní webinář pro těhotné – moc mi pomohl. Během těhotenství jsem se také spojila s paní doktorkou Frydrychovou, která nás po porodu ochotně přijala do péče.
„S blížícím se porodem mě provázely obavy“
S blížícím se porodem mě provázely obavy, jak to zvládnu – jako prvorodička, s dvojčaty, a ještě s očekávanou vadou u jednoho z nich. Kluci se narodili v 36+3 týdnu císařským řezem a bohužel se vada u Domči potvrdila oboustranně. Brzy jsme dostali první termín léčby a absolvovali celkem pět sádrování a tenotomii. Cesty do Prahy jsme spojovali s výlety – v autě jsem oba nakrmila, já pak šla s Domčou na sádrování a tatínek vzal Tomáška na procházku.
Léčba proběhla výborně. Neměli jsme žádné otlaky a Domča sádry i dlahy snášel skvěle. Jen jsme museli dávat pozor, když si s bráškou hráli na dece, aby ho při otáčení v dlahách nezranil. Když porovnám jejich vývoj – plazení, lezení i první krůčky – rozdíl mezi nimi byl minimální. Domča začal chodit v 17 měsících a nikdy výrazně nezaostával.
Dnes je klukům tři roky. Na kontroly jezdíme už jen jednou za půl roku, DF máme 34°, vše je v pořádku a bez recidivy. Dlahy nosíme stále na noc a plánujeme je ponechat minimálně do pěti let. A kdybyste Domču potkali dnes, ani by vás nenapadlo, že se narodil s nějakou vadou.
Ostatním rodičům chci vzkázat:
Nebojte se, nic není tak hrozné jak se na první pohled zdá. Léčba uteče jako voda a na miminku nikdo nic nepozná.