Moje cesta k Achilleu začala ve 22. týdnu těhotenství.
Tehdy jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka, který se narodí s pes equinovarus – vrozenou vadou nožiček. Do té chvíle jsem vůbec netušila, co tahle diagnóza znamená, jak bude léčba probíhat ani co nás po narození čeká.
V té době jsem byla součástí skupiny maminek, které měly rodit ve stejném období jako já. Svěřila jsem se tam s tím, co jsme se právě dozvěděli. Ozvala se mi maminka, která už léčbu pes equinovarus se svou dcerou znala. Podpořila mě, uklidnila a hlavně mě nasměrovala na Achilleus. A tak jsem se poprvé dostala mezi rodiče, kteří přesně věděli, co prožívám.
Když byl Jiřík ještě malý, zúčastnili jsme se v Brně setkání rodičů a dětí s touto vrozenou vadou. Tam jsem poznala Stáňu a měla možnost mluvit i o našem příběhu. Achilleus jsem od té doby znala jako místo, kam se můžou rodiče obrátit pro informace, zkušenosti a podporu.V té době mě ale vůbec nenapadlo, že se jednou sama stanu součástí jeho týmu.
Uběhlo několik let. Jiříkova cesta nakonec nebyla jen o pes equinovarus a náš život se vydal trochu jiným směrem, než jsme na začátku očekávali. Achilleus ale někde v mém životě pořád zůstával. A pak přišel okamžik, kdy jsem viděla, že spolek hledá pomoc se sociálními sítěmi. V té době jsem se sama začala vzdělávat v oblasti sociálních sítí a marketingu a hledala jsem možnost, kde bych svoje nové znalosti mohla využít pro něco, co mi dává skutečný smysl. A právě tady se naše cesty znovu propojily.
Tentokrát už jsem do Achilleu nepřicházela jen jako maminka dítěte s PEC. Přicházela jsem s tím, že chci sama pomáhat.
Dnes se starám o sociální sítě Achilleu a prostřednictvím nich se snažím předávat dál přesně to, co jsem kdysi sama potřebovala – informace, zkušenosti, podporu a vědomí, že na začátku téhle cesty člověk nemusí být sám. Možná právě proto pro mě tahle práce není jen o vytváření příspěvků.
Když dnes připravuji obsah pro rodiče, často si vzpomenu na sebe ve 22. týdnu těhotenství. Na mámu, která nevěděla, co ji čeká, a které tehdy pomohlo, že se ozval někdo, kdo už tu cestu znal.
A kruh se tím pro mě tak trochu uzavírá. Kdysi pomohl Achilleus mně. Dnes můžu být já jedním z lidí, kteří pomáhají Achilleu být tady pro další rodiny.