Skip to content

Náhoda, která se stala součástí mého života

Bylo těžké někoho sehnat na masáž nohou, protože pokaždé, když jsem někomu řekla, že mám PEC, odmítli mě.

V únoru 2015 chtěla kamarádka zařídit dárkový poukaz pro svého přítele do jednoho salonu. Řekla jsem si, že se ještě naposledy zkusím zeptat, protože na další odmítnutí už jsem opravdu neměla sílu. Paní, se kterou jsem telefonovala, mi ale doporučila jednu ženu, která má manžela i dceru s PEC a sama se věnuje masážím.A tou paní byla Stáňa.
Obratem jsem jí zavolala a domluvila si termín. Asi za hodinu mi ale volala zpátky, jestli si to nechci ještě rozmyslet. Její manžel sice má PEC, ale na nohy si nenechá sáhnout.

 

Veronika_L

Naše první setkání bylo pro obě premiérou. Stáňa měla poprvé v rukou dospělé „pecky“ a mně se zase poprvé stalo, že se někdo mých nohou nebál dotknout.
V té době se navíc měnil občanský zákoník a občanská sdružení musela změnit svou právní formu. Od té doby jsme zapsaný spolek. Znamenalo to mimo jiné upravit stanovy a vyřešit spoustu administrativy, do čehož se Stáně zrovna moc nechtělo. Dokonce tehdy říkala, že Achilleus raději zavře. A to se mi vůbec nelíbilo. Tak jsem jí už při našem prvním setkání nabídla pomoc. Řekla jsem, že potřebné věci zařídím. A od té doby jsme spolu.
Tehdy jsem opravdu chtěla jen jednorázově pomoct. A takhle to nakonec dopadlo.