Když se v České republice narodí dítě s golfovou nohou, má velkou šanci na léčbu bez operací, bez bolesti a bez trvalého handicapu v dospělosti. Díky nejnovější Ponsetiho metodě.

Bohužel k tomu musím dodat, že pouze v případě, narodí-li se ve „správném“ kraji nebo mají-li rodiče bezprostředně po narození kvalitní, úplné a ověřené informace, kde se léčit.

A co když se narodí v „nesprávném“ kraji nebo je porod složitý, rodiče šokovaní nenadálou situací a s důvěrou vloží své dítě do rukou nejbližšího lékaře/ortopeda?

Není sádra jako sádra!

Léčba golfové nohy spočívá v takřka v hodinářské práci, kdy v rukách kluzkých sádrou na mrskajícím se dítěti musí lékař správně uchopit a manipulovat se středovou kostičkou uvnitř kotníku (talus), která má v tu chvíli velikost cca 0,5 cm³. Což je tak ¼ palce dospělého muže.

A nejen to! Aby to dokázal lékař udělat správně, musí mít dostatečný a dlouhodobý cvik. A to je jen začátek.

Sádrování má své přesně dané postupy. Udělá-li se málo sáder nebo korekce není dobře provedená, není noha připravená na následný malý operační zákrok – tenotomii. Je-li tenotomie předčasná, nepovolí achilovka a noha není připravená na další krok  – dlahování.

Nesedí-li dobře dlaha, dítě dlahu nesnese a rodiče po mnoha probdělých nocích dlahování vzdají.

Pak nejdéle do 1 roku nastává recidiva vady, tj. noha se opět vtáčí dovnitř.  Dítě začne přizvedávat patu a našlapovat na malíkovou hranu. Nechá-li se situace zajít daleko, ničí se kosti špatným nášlapem a situace rychle spěje k radikálním operacím.

Tenhle scénář se opakuje dnes a denně, bohužel už 10 let, ačkoliv Ponseti metoda je jinak (a jinde) velmi účinná. Věřili jsme, že díky dostupnosti školení pro naše lékaře, díky kvalitním informacím a osvětě, kterou se snažíme šířit, už se toto nemůže v ČR stát.

Případ malé Lucinky nás donutil začít upozorňovat na nedokonalosti v našem systému a upozornit tak rodiče, že i zde platí pravidlo „důvěřuj, ale prověřuj“. Zásadní otázka pro lékaře, který má léčit moje dítě, je: kolik dětí s PEC už jste léčil Ponsetiho metodou?

Dnes 14 měsíční Lucinka byla po narození léčena v nemocnici v severomoravském kraji. Nejprve měli rodiče problém najít ortopeda, který by je vzal do péče, ačkoliv je zcela běžné, že léčba začíná ihned po narození.

Po měsíci se rodiče Lucinky dostali k ortopedovi, který působil velmi zkušeně. Lucinka procházela standardním protokolem, 5x sádra po týdnu, tenotomie, sádra na 3 týdny. Nožka v tuto dobu měla být dokonalá, připravená do dlah.

Zpětně dle fotek lze ihned po sundání poslední sádry vidět známky špatného postupu – rýha na chodidle. Detailně deformitu sekundárně získanou špatnými sádrami popisujeme zde.

Rodiče nemohli vědět, že něco není v pořádku. Začali nasazovat dlahy, které jsou jinak velmi důležitým a efektivním bodem celé léčby. Jenže nožka v dlaze byla stále v baletním postavení, pata nedosedla na dno dlahy, dítěti tak byla velmi nepříjemná a tím se roztočila spirála směřující k recidivě vady.

Dnes 14 měsíční Lucinka chodí prakticky po nártu. Stav je velmi vážný a spěje k velké radikální operaci, která nemusí být bez následku na funkci chodidla a celkový vývoj.

Úplně zbytečně.

Kdyby se Lucinka narodila např. v Brně nebo v Praze nebo lékaři nemající mnoho zkušeností odeslali dítě rovnou za specialistou do větší nemocnice, dnes by běhala jako každé jiné dítě.

Snažíme se o osvětu mezi rodiči a patří k tomu i upozorňování na rozdíly v kvalitě provádění (rádoby) Ponseti metody.

Podívejte se na další příklady špatné léčby.